(co nebylo na jednání
řečeno, ale mohlo být)
Na 27. jednání ZMČ dne 15.10.2009 byl předložen zastupitelstvu k projednání dokument s názvem „Strategická vize rozvoje Městské části Praha 11“ . Z jeho obsahu jsem byl velmi zklamán, s některými výhradami se můžete seznámit na záznamu projednání k tomuto bodu: (cca od času 6:50 záznamu zde).
V tomto příspěvku chci upozornit na aspekty, které nebyly na jednání zmíněny.
Především: proč vůbec byl tento bod jednání ZMČ předložen? Kromě starosty a dvou diskutujících se k němu nikdo jiný nevyjadřoval. Podivné. Copak všichni souhlasí a jsou spokojeni s formou, obsahem i výstupy tohoto materiálu? Dokument byl od jara projednáván v komisích a výborech MČ. O to víc překvapí jeho bezobsažnost. Nedozvíte se, jaké rozvojové plány vedení Městské části má, zda si je vůbec vědomo obecných hrozeb, které všem metropolitním sídlištím hrozí: ghettoizace, patologické jevy spojené se sestěhováváním lidí s nižším sociálním statutem, ap.
Dokument je obsahově prázdný, nejvýstižněji by jej popisovalo asi slovo „vata“.
Jeho nejzajímavější částí je stručná historie městské části (sic!), dále pak podstatnou část tvoří tzv. SWOT analýza, dnes velmi moderní metodika. SWOT je složenina z počátečních písmen anglických slov Strengths – síly (silné stránky), Weaknesses – slabosti (slabé stránky), Opportunities – příležitosti, Threats – hrozby. Tato analýza může být velmi účelným a účinným nástrojem, pokud se ovšem jedná o realizaci nějakého záměru, projektu nebo politiky (z angl. policy – postup, metoda, taktika). Klíčovou podmínkou úspěšného použití této metody je stanovení cílového stavu, ke kterému chceme dojít. V předložené „vizi“ však takový cíl chybí, místo toho je nahrazen velmi obecným a vágním heslem „Jižní Město, náš domov.“
V textu však ale není srozumitelně popsáno, jak si takový správný domov představit, co vlastně chce vedení MČ vybudovat, nejsou definovány ani kvantifikovány kontrolovatelné ukazatele onoho „našeho domova“. Zkrátka - každý si může představit to svoje. A je to!
Chce MČ vybudovat plavecký bazén, divadlo, galerii, koncertní areál, sportoviště, zajistit parkování, zlepšit dopravu a podobně? Nevíme – z dokumentu toto zřejmé není.
Druhá polovina dokumentu je nazvaná „Čtyři nástroje pro naplnění vize“, kde jsou jako hlavní nástroje realizace předloženy tzv. čtyři pilíře, kterými jsou: „prostor“, „dům“, „byt“a „rodina“. Dovedete si představit „prostor“ jako nástroj, kterým by bylo možné naplnit vizi „Jižní Město, náš domov?“ Nějak si s tím nevím rady. A autoři uvedeného dokumentu, evidentně také ne.
Žádný návrh jak postupovat, žádný popis jednotlivých kroků k cíli, hovoří se o řešení dopravní situace, ale opět není popsáno, jak se budou měnit parkovací místa, jak se bude řešit doprava na spojnicích s ostatními městskými částmi. Obdobně jsou nahozeny i ostatní „pilíře“: u všech schází jasná doporučení, preferované metody postupu či alespoň rámcové stanovení priorit a etapových cílů.
Ale abych nekřivdil: jeden ojedinělý konkrétní návrh se v textu
objevuje: přemostění dálnice. Jeho cílem je minimalizace rozepří,
které prý bariéra dálnice spoluutváří mezi obyvateli Jižního
Města I a obyvateli Jižního Města II. Že o takových sporech nevíte?
To je divné, vždyť náklady přemostění dálnice budou jistě v
řádu stovek milionů, ne-li několik miliard – musí tedy potřeba
takové investice být skutečně velká.
Doporučuji všem si Strategickou vizi rozvoje Prahy 11 přečíst –
i když se o žádnou skutečnou vizi nejedná.
Byť jenom pro zamyšlení, co by nás vlastně
na Praze 11 čekalo.